Život s atopickým ekzémem není jen o kůži. Je o bolesti, frustraci, nepochopení, nekonečných návštěvách lékařů i hledání způsobu, jak v tom všem vůbec fungovat dál.

Právě z těchto zkušeností vznikla vernisáž (A)top život, která propojuje umění, osobní příběh a život s atopickým ekzémem. Autorka Nina Pořízková prostřednictvím obrazů zachycuje období nejtěžšího zhoršení ekzému, psychickou stránku nemoci i cestu k většímu přijetí sebe sama.

Vernisáž proběhne 12. června v olomoucké kavárně Kofe Brāk a součástí budou velkoformátové obrazy i digitální malby inspirované životem atopika.

Ahoj všichni,
chtěla bych vás ze srdce pozvat na svou vernisáž s názvem (A)top život, která se uskuteční 12. června v 18:00 v krásné olomoucké kavárně Kofe Brāk. Vystavím zde nejméně dva velkoformátové obrazy a několik digitálních maleb. Výstava v kavárně potrvá minimálně měsíc, takže pokud nestihnete samotné zahájení, budete mít spoustu času se tam stavit na kávu a prohlídku.

Tato díla nevznikala lehce. Formovala se v období, kdy jsem si procházela (pro mě) tou vůbec nejhorší fází atopického ekzému. Ten se u mě rozjel v obrovském měřítku přes celé tělo po extrémně stresovém období – zrovna jsem se vracela z Erasmu v Řecku, dělala těžké zkoušky na fildě z klasické řečtiny, psala bakalářku a skládala státnice na Ústavu klasických studií. Tělo tehdy zkrátka řeklo dost. Následoval nekonečný kolotoč po doktorech, který všichni z nás moc dobře znají. Jako jediný lék mi byly neustále nabízeny kortikoidy. Jedna paní doktorka mi dokonce tvrdila, že v Locoidu žádné kortikoidy nejsou – od té doby už mě v ordinaci neviděla.

Dalším „zážitkem“ byla diagnóza svrabu, kterou mi jiná lékařka stanovila doslova pohledem ze vzdálenosti asi pěti metrů. Bez jakéhokoliv rozboru mi předepsala dryák Infectoscab. Pomazala jsem se já i celá moje rodina, po čemž mi kůže samozřejmě drasticky shořela a ekzém se strašně zhoršil. O pár měsíců později jsem pak kvůli dalším šíleným stavům jela na pohotovost do fakultní nemocnice, kde mě museli dát na kapačky hydrokortizonu a kortikoidy. Právě tam mi lékaři s povzdechem vysvětlili, že jsem žádný svrab nikdy neměla. To, co mi tehdy doktorka diagnostikovala od stolu, byly ve skutečnosti jen příznaky silného atopického ekzému. Svrab je navíc vysoce infekční, a jelikož ho z rodiny nikdo nechytil, bylo jasné, že šlo o úplný omyl. Kvůli téhle špatné diagnóze a agresivnímu léku jsem si tehdy kůži akorát zbytečně zničila ještě stonásobně víc.

Následovala hospitalizace v Olomouci. Nejdřív jsem kortikoidy striktně odmítala, nakonec jsem se nechala ukecat, ale hned po návratu domů se ekzém rozjel nanovo. Vyzkoušela jsem úplně všechno: „zázračné“ koupele, masti, speciální diety, probiotika, tuny vitamínů, non-toxic prací prášky, různé materiály oblečení, psychologa i meditace… Až mi nakonec došlo, že se ekzému nemůžu jen tak na sílu zbavit, a musím ho prostě přijmout jako součást svého života. Nyní jsem ve fázi, kdy se mi střídají lepší a horší dny. Někdy spím, někdy ne… ale dokážu své tělo udržet stabilizované i bez kortikoidů a protopiců. I když to trvá zatím „jen dva roky“, prošla jsem si osobním peklem, které samozřejmě ovlivnilo i mé nejbližší okolí, což mě mrzí ze všeho nejvíc.

Kromě neskutečné podpory mé rodiny, mého přítele a přátel mi z těch nejhorších stavů pomáhalo jediné – vymalovat se z toho. Vykreslit se, jakkoliv tvořit. Byla to cesta, jak aspoň na chvíli zapomenout na tu šílenou nepohodu ve vlastním těle a dostat veškerou frustraci ven. Díky tomu vznikla výstava (A)top život. Snažím se v ní poukázat na to, že i v životě atopika se dá najít něco pěkného. Už to neberu negativně. Beru to jako osud a nemoc, která do mého života musela přijít, aby mě posunula dál. Nedávno mi moje kamarádka napsala větu, která ve mně hluboce zarezonovala: „Ta nemoc si tě našla jenom proto, aby tě dostala do větší hloubky. Nemoci jsou fakt šílený mind-shift. Člověk najednou udělá v hlavě hrozný posun za pár měsíců, který by bez té bolesti neudělal za celá léta.“ I proto jsem se rozhodla svá díla sdílet. Věřím, že se v nich spousta z nás najde. A pokud moje obrazy někoho inspirují k tomu, aby zkusil také tvořit, odpoutat se na chvíli od bolesti a ulevit své mysli, splní to svůj největší cíl.

Vypozorovala jsem, že my atopici jsme na sebe hrozně tvrdí. Nedokážeme jen tak vypnout, neumíme si vždy stát za svým názorem, a když jdeme proti vlastnímu přesvědčení, myšlenky se v nás hromadí, až nakonec vybublají na kůži. Jasně, i teď červík pochybností hlodá a říkám si, jestli bude výstava pro ostatní dost dobrá… ale vím, že vznikla s tím nejlepším a nejčistším záměrem.

Nina

Vernisáž (A)top život – kdy a kde?

📍 Kde: kavárna Kofe Brāk, Olomouc
📅 Kdy: 12. června 2026 v 18:00

Výstava bude v kavárně k vidění minimálně měsíc, takže pokud nestihnete samotné zahájení, můžete se zastavit kdykoliv později.

Pokud budete mít čas a chuť přijít osobně, autorka i já vás moc rády uvidíme. 💛