Nový Zéland a roadtrip byl dlouho na mém seznamu věcí, co chci jednou v životě udělat. Takový ten typ destinace, o které víte, že je daleko, velká a plná přírody, a proto máte pocit, že na ni budete potřebovat spoustu času. Nakonec jsme se ale rozhodli jinak – vzali jsme si 15 dní, půjčili auto a projeli oba ostrovy jako roadtrip.

Za dva týdny jsme stihli fjordy, ledovce, tyrkysová jezera, sopky, termální prameny i Hobitín. Spali jsme u hor, projížděli jedny z nejkrásnějších silnic, jaké jsem kdy viděla, a několikrát jsme měli pocit, že jsme se ocitli v úplně jiném světě. Nový Zéland je totiž místo, kde se krajina mění skoro každých pár hodin.

Praktické informace před cestou

Než se pustím do samotného itineráře, pár praktických věcí, které se nám při plánování opravdu hodily. Nový Zéland je sice relativně malá země, ale vzdálenosti, počasí i logistika fungují trochu jinak než v Evropě. Když si pár věcí připravíte dopředu, cestování je pak mnohem jednodušší. Nezapomeňte také, že na Zélandu se platí registrační turistický poplatek NZeTA (123 NZD).

Jak jsme plánovali cestu

Naší hlavní myšlenkou byl roadtrip přes oba ostrovy. Nový Zéland je na to ideální – silnice jsou krásné, provoz je relativně malý a většina těch nejhezčích míst je dostupná autem. Plán jsme stavěli kolem několika ikonických míst, která jsme chtěli vidět: Mount Cook, Milford Sound, západní pobřeží s ledovci, sopky v Tongariro National Parku nebo Hobbiton. Mezi nimi jsme pak postupně skládali přejezdy a zastávky.

Hodně pomáhá Google Maps a mapy s označenými body, protože na Novém Zélandu často zjistíte, že nejkrásnější místa jsou právě někde mezi dvěma destinacemi.

Půjčení auta a campervan

Auto je na Novém Zélandu v podstatě nutnost. Veřejná doprava existuje, ale na roadtrip a objevování přírody není moc praktická. My jsme si půjčili campervan, což je v podstatě kombinace auta a malého pojízdného hotelu. Bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí celé cesty. Měli jsme pohodlné spaní, vařič, nádobí, nádrž na vodu a mohli jsme se rozhodovat flexibilně, kde přespíme.

Za 15 dní jsme za campervan zaplatili přibližně 35 000 Kč, což nám ve výsledku pomohlo ušetřit za velkou část ubytování. Auto jsme si půjčili u Spaceships Rentals. Původně jsme zvažovali známou půjčovnu Jucy – ta má ta křiklavě zelená auta, která na Novém Zélandu potkáte skoro všude. Cena ale byla skoro dvojnásobná, takže jsme nakonec zvolili Spaceships a byli jsme opravdu spokojení. Jo a na Zélandu se řídí vlevo.

Kde jsme cestu začali

Původně jsme chtěli začít v Aucklandu, ale ceny půjčení aut tam byly vyšší. Nakonec jsme zjistili, že je levnější začít na Jižním ostrově. Z Aucklandu jsme tedy levně přeletěli do Christchurch, tam si vyzvedli auto a celý roadtrip začali na jihu. Auto jsme pak vraceli až v Aucklandu.

Dává to vlastně docela smysl. Většina turistů si půjčuje auta v Aucklandu a jede na jih, takže na severu pak auta chybí. Půjčovny proto rády nabídnou lepší ceny lidem, kteří si auto půjčí na jihu a pomůžou ho převézt zpátky na Severní ostrov. Kvůli tomu jsme dokonce upravovali i naše letenky. Původně jsme měli odlet z Christchurch přes Auckland do Taipei, ale aerolinka nám bez problémů zrušila první úsek a odletěli jsme rovnou z Aucklandu. Bylo to trochu organizačně chaotické, ale jen na půjčení auta jsme tím ušetřili několik tisíc korun.

Spaní v campervanu a pravidla

Jedna věc, kterou je dobré vědět dopředu: na Novém Zélandu se nedá spát kdekoliv a v jakémkoliv autě. Pokud chcete nocovat mimo kempy, auto musí mít takzvanou certifikaci self-contained vehicle. Takové auto má vlastní nádrž na vodu, odpadní systém a toaletu. Díky tomu může stát na speciálních místech pro tzv. freedom camping. Stále to ale neznamená, že můžete zastavit, kde se vám zlíbí.

Náš campervan tuhle certifikaci neměl, takže jsme museli spát buď v kempech, nebo na volných tábořištích, kde je k dispozici toaleta. Je dobré s tím počítat dopředu, protože představa, že zaparkujete kdekoliv u jezera a prostě tam přespíte, na Novém Zélandu nefunguje. Pravidla jsou poměrně přísná a pokuty mohou být vysoké.

Doporučuji pro hledání míst aplikace Campermate.

Bookování míst v DOC kempech, kde můžete stát s vozidlem bez self-contained nálepky: DOC camping

Ubytování a sezóna

Cestovali jsme přes vánoční a novoroční svátky, což je na Novém Zélandu absolutní hlavní sezóna.

To znamená dvě věci:

• všude je více lidí
• kempy i hotely se rychle vyprodávají

Původně jsme plánovali spát hlavně v campervanu, ale říkali jsme si, že když budeme unavení, občas si dopřejeme hotel. Realita byla taková, že většina míst byla kompletně vybookovaná a ceny hotelů byly opravdu přestřelené. Stalo se nám i to, že nebylo jediné volné místo v kempu a bylo už osm večer. Pokud tedy cestujete v tomto období, doporučuji rezervovat kempy i hotely dopředu.

Trajekt mezi ostrovy

Mezi Jižním a Severním ostrovem se jezdí trajektem z Pictonu do Wellingtonu. Samotná plavba trvá přibližně 3–3,5 hodiny. Plavba je prý krásná, protože poslední část vede fjordy Marlborough Sounds. My jsme ale kvůli pozdní rezervaci skončili na trajektu ve tři ráno. Takže realita byla taková, že jsme nastoupili, našli místo na spaní… a celou cestu prospali. Fjordy jsme tedy bohužel vůbec neviděli. I trajekt si rezervujte s předstihem.

Den 1: přílet do Christchurch

Po příletu jsme si v Christchurch vyzvedli campervan a vyrazili na první přejezd směrem k Lake Tekapo. Cesta trvá přibližně 3 hodiny (230 km). Z Aucklandu jsme měli brzký ranní let (6:00) a už po cestě na nás hned padla únava. Prohlédli jsme si Christchurch – park se zahradami, proslulou tramvaj a malé centrum města. Bylo nám úplně jasný, že k jezeru už nedojedeme a že se potřebujeme fakt pořádně vyspat. První den jsme tedy hned s campervanem „selhali“ a booknuli si po cestě hotel a šli spát asi v sedm večer.

Den 2: Lake Tekapo

Ráno jsme plní sil konečně vyrazili směrem k nádhernému jezeru. Lake Tekapo patří mezi nejznámější jezera na Jižním ostrově a je proslulé svou mléčně tyrkysovou barvou, kterou způsobuje ledovcový sediment.

Nejznámější místo je malý kamenný kostel Church of the Good Shepherd, který stojí přímo na břehu jezera. Je to jedno z těch míst, které člověk viděl na stovkách fotek – a stejně vás překvapí, jak krásné ve skutečnosti je. Nejvíc nás bavil okruh Mt John Summit Track, který vážně stojí za to. Zmizíte davům turistů a užijete si nádherné výhledy v opuštěné krajině.

Tipy na zastávky

• Church of the Good Shepherd – ikonický kostelík u jezera
• Lake Tekapo shoreline – krátká procházka podél vody
• Mt John Summit Track – na vrcholku je super Astro Café a cesta je nádherná (udělejte celý okruh kolem)
• Dark Sky Reserve – jedno z nejlepších míst na světě pro pozorování hvězd

Pokud máte čas, večer se určitě vyplatí zůstat venku déle. Oblast Lake Tekapo patří mezi největší dark sky rezervace na světě a při jasné obloze je hvězdná obloha opravdu neuvěřitelná. My jsme ale pokračovali dál, abychom hned rádo mohli na procházky kolem hory Mount Cook. Dnešní večer byl první večer, kdy jsme naplno využili náš campervan.

Den 3: Cesta k Mount Cook

Druhý den jsme vyrazili směrem do Aoraki / Mount Cook National Parku, kde se nachází nejvyšší hora Nového Zélandu. Samotná cesta pro nás už byla krátká, protože jsme popojeli den předem a přespali blízko ve freedom campu s toaletou zdarma.

Hned po pár kilometrech se objeví Lake Pukaki, další ledovcové jezero s neuvěřitelně tyrkysovou vodou. Pokud je dobré počasí, uvidíte na jeho konci přímo Mount Cook, což je jeden z nejikoničtějších výhledů na Jižním ostrově.

Co dělat v Mount Cook

Jednou z nejjednodušších a nejhezčích krátkých procházek je Kea Point Track. Trasa je krátká a nenáročná, ale nabízí krásný výhled na okolní hory i ledovec. Pokud máte více času, určitě stojí za to zůstat v oblasti déle – Mount Cook je jedno z nejlepších míst na treky na celém Novém Zélandu. My jsme šli Hooker Valley Track (10 km – tam i zpět), která bohužel byl z části zavřena, ale i tak to byla pěkná podívaná včetně přechodu přes visutý most.

Po treku jsme se vydali směrem do Queenstownu. Cesta trvá přibližně 3 hodiny (cca 260 km) a vede přes Lindis Pass, což je horský průsmyk s úplně jinou krajinou – suchou, zlatavou a hodně otevřenou. Ještě večer jsme měli totiž zabookovaný hot pool (což jsme brali i jako dobrou příležitost pro sprchu). Upřímně vám náš výběr horkých pramenů nedoporučím, protože to bylo fakt velký zklamání a bazének byl víceméně v křižovatce silnice. Pak už jsme jen našli místo na spaní (tam, kde bychom správně nocovat neměli, protože bylo všude plno, když to jde bookujte, ve městě je super Holiday park camp) a sbírali síly.

Tip: Ramen v queenstown

Tipy na zastávky

• Lake Pukaki viewpoint – jedna z nejhezčích vyhlídek na Mount Cook
• Kea Point Track – krátká procházka s výhledem na ledovec
• Hooker Valley Track – delší trasa s výhledy
• Levandulová farma se zmrzlinou
• Lindis Pass viewpoint – krátká zastávka s výhledem

U Mount Cook hodně záleží na počasí. Pokud máte štěstí na jasnou oblohu, je to opravdu jedno z nejpůsobivějších míst na Jižním ostrově.

Den 4: Queenstown

Queenstown je úplně jiný vibe než zbytek Jižního ostrova. Po několika dnech v přírodě najednou přijedete do živého města obklopeného horami, kde to fakt žije.

Naší první zastávkou byla The Boat Shed Cafe kousek před městem. Skvělý brunch, výhled na jezero, molo a taková ta chill atmosféra, kdy nikam nespěcháte a jen si užíváte moment.

Mimochodem všechny dobré brunche a kavárny najdete v mapě níže.

Co dělat v Queenstown

• Skyline Gondola – lanovkou nahoru na výhledy na celé město a jezero
• procházka kolem Lake Wakatipu – ideální na zpomalení
• centrum Queenstownu – kavárny, restaurace, vibe města
• Queenstown Gardens – klidnější část na procházku

Queenstown je často označovaný jako „adventure capital“, takže pokud máte víc času, můžete tu zkusit bungee jumping, rafting nebo třeba výlety lodí. My jsme ale po pár hodinách pokračovali dál směrem na Te Anau, protože nás čekal další velký highlight – Milford Sound.

My jsme si dali takový klidnější den – prošli jsme se kolem jezera, dali si kávu, chvíli pracovali a nasáli atmosféru města.

Den 5: Te Anau a Milford Sound

Ráno jsme začali v Te Anau, kde jsme si dali delší procházku kolem jezera. Upřímně – nebylo to nic, co by vás vyloženě posadilo na zadek, ale jako „rozchození“ po předchozích dnech to fungovalo skvěle. Dali jsme si svižných cca 12 km a pak už se přesouvali dál.

Pokud máte víc času, okolí Te Anau nabízí i náročnější treky s výhledy:

Tipy na treky v okolí Te Anau

• Kepler Track (část) – jeden z Great Walks, můžete si dát jen úsek s výhledy
• Key Summit Track – kratší trek s panoramaty (po cestě na Milford Sound)
• Lake Marian Track – krásné horské jezero obklopené horami

Odpoledne jsme měli naplánovaný hlavní bod dne – plavbu v Milford Sound v 15:00.

Cesta z Te Anau do Milford Sound trvá cca 2 hodiny (120 km), ale rozhodně si na ni nechte víc času. Je to jedna z nejhezčích silnic na Novém Zélandu a byla by škoda ji jen „projet“.

Zastávky po cestě

• Eglinton Valley – široké údolí s horami kolem
• Mirror Lakes – krátká zastávka, ideálně bez větru
• Homer Tunnel – ikonický průjezd skrz hory
• The Chasm Walk – krátká procházka k vodopádům

Milford Sound

Milford Sound je jeden z největších highlightů celé cesty. Fjord obklopený strmými horami, vodopády padající přímo do vody a úplně jiná atmosféra než kdekoliv jinde na NZ. Plavba trvá zhruba 1,5–2 hodiny a dostanete se opravdu blízko k vodopádům i skalním stěnám. Nezapomeňte si pláštěnky a teplé oblečení. Šance deště je ke 100 %. Nám paradoxně nepršelo, byla to poslední jízda roku 2025 a pan průvodce z toho bych v šoku, že nezažijeme plavbu, jak se patří. Bookovali jsme před GetYourGuide.

Tenhle den jsme zakončili nocí v DOC kempu přímo v oblasti Milford Sound – a upřímně to bylo jedno z nejhezčích přespání celé cesty. Byli jsme obklopení horami, úplné ticho, minimum lidí a ten pocit, že jste fakt uprostřed divoké přírody. Pokud cestujete campervanem, tohle je přesně ten typ místa, který chcete zažít.

Den 6: Na cestě k Blue Pools – dlouhý přejezd

Tenhle den byl jeden z nejnáročnějších na přejezdy. Čekala nás dlouhá cesta z Milford Sound zpět přes Te Anau a dál směrem na Wanaku a Blue Pools – celkem kolem 6 hodin jízdy (cca 400+ km).

Po předchozím dni ve fjordech jsme se postupně vraceli zpátky a znovu projížděli stejnou trasu, ale v jiném světle. Pokud jste některé zastávky nestihli cestou tam, tady máte druhou šanci. Cestou jsme udělali zastávku znovu v Queenstown, kde jsme se šli najíst a v Holiday Park kempu jsme si zaplatili za 10 novozélandských dolarů sprchu. A pak začal solidní slejvák na cestě dál. Zastavili jsme podle aplikace Campersite v náhodném kempu, který byl teda přervaný, hlučný, ale vzhledem k prudkému dešti už jsme nechtěli pokračovat.

Zastávky po cestě

• Lake Hawea – klidnější a méně turistické než Wanaka
• Lake Wanaka – známé jezero s horami v pozadí
• That Wanaka Tree – ikonický strom ve vodě

Den 7: Blue Pools, vodopády a sand flies

Ráno už jsme byli kousek od Blue Pools. K Blue Pools vede nenáročná procházka (cca 20–30 minut) lesem k visutému mostu, pod kterým je neuvěřitelně průzračná, až nerealisticky modrá voda. Je to spíš rychlá zastávka než dlouhý trek, ale rozhodně stojí za to. Můžete se tu vykoupat. Cestou dál jsme ještě zastavovali na různých vodopádech, které byl většinou hned u cesty.

Postupně se krajina začne měnit a po dnech v horách dorazíte až k západnímu pobřeží. My jsme se poprvé zastavili u oceánu – úplně jiná energie než v horách, vítr, vlny a surovější příroda. Na noc jsme přespávali v DOC kempu u jezera, který byl krásně zasazený v přírodě. Jenže… tady přichází realita západního pobřeží: sandflies. Malé, nenápadné mušky, které vás dokážou během pár minut totálně „sežrat“. A fakt nepřeháním. Bylo to jedno z mála míst na celé cestě, kde jsme si večer úplně neužili venek.

Tip: na West Coast si určitě vezměte repelent, mějte dlouhé světlé oblečení a ideálně se večer moc nezdržujte venku. A nezapomeňte rychle zavírat dveře auta.

Den 8: Ledovce Franz Josef a Fox Glacier

Ráno jsme pokračovali podél západního pobřeží směrem na sever. Tahle část Nového Zélandu má úplně jiný vibe – divočejší, syrovější, s deštným pralesem na jedné straně a oceánem na druhé.

Hlavním bodem dne byly ledovce Fox a Franz Josef, které patří mezi nejznámější na celém Novém Zélandu. Oba ledovce jsou dostupné poměrně snadno, ale je dobré počítat s jednou věcí – hodně záleží na počasí. Pokud je mlha nebo nízká oblačnost, viditelnost může být minimální a z ledovce toho moc neuvidíte.

My jsme zvolili spíš kratší procházky (1–2 hodiny) k vyhlídkám. Trasy jsou nenáročné a vedou krajinou, která je sama o sobě dost působivá – kombinace hor, deštného pralesa a ledovcových údolí.

Možnosti, pokud máte víc času (nebo chuť na adrenalin)

• Helicopter flight (heli hike) – přelet nad ledovcem + výstup přímo na něj
• Guided glacier hike – túry s průvodcem přímo na ledovci

Za nás je to ale spíš varianta pro ty, kdo mají s podobným pohybem zkušenosti nebo chtějí opravdu intenzivní zážitek. Cesta mezi Fox a Franz Josef je krátká, takže můžete v pohodě stihnout obě místa během jednoho dne a podle počasí si vybrat, kde se zastavíte víc.

Tenhle den byl hlavně o kontrastech – ráno oceán, přes den ledovce a kolem vás hustý prales. Nový Zéland tady zase úplně změní kulisy.

Den 9: Přesun do Pictonu a příprava na trajekt

Tenhle den byl hlavně o přesunu. Čekala nás dlouhá cesta směrem na sever k Pictonu, odkud jsme pokračovali trajektem na Severní ostrov. Do Pictonu jsme dorazili večer a využili čas prakticky – vyprali jsme si věci v automatických pračkách, což se po několika dnech v campervanu fakt hodí.

Náš trajekt odjížděl až po půlnoci (ano, nebookovali jsme včas 😄), takže jsme měli čas zajít na jídlo. A právě tam jsme potkali Češku na work & travel, což je vždycky takový ten moment, kdy si uvědomíte, jak malý ten svět vlastně je.

Přejezd trajektem mezi ostrovy trvá přibližně 3–3,5 hodiny a často se říká, že je to jeden z nejhezčích „trajektových zážitků“ na světě. Poslední část plavby vede přes Marlborough Sounds, tedy mezi zelenými kopci a fjordy.

Realita u nás ale byla trochu jiná 😄 Kvůli pozdní rezervaci jsme jeli po půlnoci, takže místo výhledů jsme… spali.

Jak přejezd zvládnout v noci

Pokud vás čeká podobný čas:

• najděte si co nejdřív pohodlné místo (gauče / sedačky se rychle zaplní)
• vezměte si polštářek nebo něco pod hlavu
• hodí se i deka nebo mikina (na palubě bývá chladněji)
• maska na oči a špunty do uší = gamechanger

Den 10: Wellington – jsme na Severním ostrově

Po nočním trajektu jsme ráno dorazili do Wellingtonu. První plán byl jasný – dospat. Zaparkovali jsme nad městem s výhledem a na chvíli si ještě dali klid, než jsme se pustili do dalšího dne.

Co jsme stihli ve Wellingtonu

• brunch ve městě
• krátká procházka centrem a kolem přístavu
• cable car nahoru nad město

Lanovka stojí za to – nahoře na vás čeká krásná botanická zahrada a výhled na celé město, který je fakt top. Ideální místo na krátkou pauzu, než se zase vydáte na cestu. Po obědě jsme ale vyrazili dál. Tenhle den jsme chtěli využít hlavně k tomu, abychom se přiblížili k sopce Taranaki, která nás čekala další den.

Den 11: Sopka Taranaki Maunga

Další den nás čekal jeden z velkých highlightů Severního ostrova – výšlap na sopku Taranaki (Mount Taranaki). Tahle hora je známá svým perfektně symetrickým tvarem (často se přirovnává k japonské Fuji) a stojí úplně samostatně, takže výhledy z ní mají být naprosto neuvěřitelné.

Výšlap na Taranaki

Vyrazili jsme brzy ráno a šli směrem nahoru z oblasti Egmont National Park. Trasa se postupně mění – od zelených luk a lesů až po kamenitý, strmější terén. Čím výš jdete, tím víc se otevírají výhledy… a zároveň přibývá vítr a proměnlivé počasí. Důležité: Taranaki je dost nevyzpytatelný. Počasí se může změnit během pár minut.

Naše zkušenost

Dostali jsme se těsně pod vrchol, ale bohužel se zatáhlo a viditelnost byla téměř nulová. V tu chvíli už nedávalo smysl pokračovat dál. Terén byl náročnější, vítr silnější a bez výhledu by vrchol neměl ten efekt, kvůli kterému tam jdete. Takže jsme to otočili. I tohle je součást cestování. Ne vždycky vyjde všechno podle plánu.

Tipy k výšlapu

• vyrazit co nejdřív ráno
• sledovat počasí (a fakt ho nepodcenit)
• počítat s tím, že jde o náročnější hike
• mít s sebou dostatek vody a vrstvy oblečení, jídlo
• dobrá obuv (jako zvládli jsme to v teniskách, ale klouže to hodně)
• opalovák

Den 12: Tongariro Alpine Crossing – něco, co chceš zažít

Další den nás čekal jeden z nejznámějších treků na Novém Zélandu – Tongariro Alpine Crossing. Pokud máš v itineráři jen jeden „must-do hike“, většina lidí řekne právě tenhle.

Trasa má cca 20 km a většina lidí ji jde jedním směrem (je potřeba řešit shuttle nebo odvoz). Zabere zhruba 6–8 hodin podle tempa a zastávek.

Co z něj dělá takový highlight?

• sopečná krajina (černé lávové pole)
• Emerald Lakes – ikonická zelená jezírka
• výhledy na krátery a okolní hory
• opravdová sopka Mordor!!

Naše zkušenost

Tenhle hike byl jeden z nejsilnějších zážitků celé cesty. Každých pár kilometrů se mění krajina a máte pocit, že jste pokaždé někde jinde. Začátek je relativně pozvolný, ale postupně přichází strmější výstupy a taky hodně otevřený terén bez stínu.

Největší „challenge“ byla pro nás kombinace:

• vítr
• proměnlivé počasí
• delší vzdálenost
• náročný sestup, kde spíš jedete než jdete

Tipy na trek

• musí se vyrazit brzy ráno
• počítat s tím, že počasí se může rychle změnit
• vrstvy oblečení jsou nutnost
• dostatek vody a jídla, po cestě jsou jen suché záchody (skoro na všech trecích jsme někoho zachraňovali s vodou, protože jim došla)
• opalovací krém
• dopředu vyřešit dopravu (shuttle – přes GetYourGuide)

Den 13: Rotoroa, termální prameny, ovčí farma i kultura

Po Tongariro jsme zpomalili tempo a tenhle den pojali víc zážitkově než výkonnostně. Začali jsme ve Wai-O-Tapu Thermal Wonderland, kde se krajina mění v něco, co člověk na Novém Zélandu úplně nečeká. Barevná jezírka, pára stoupající ze země, bublající bahno – celé místo působí skoro neskutečně. Prošli jsme celý okruh (cca 1–2 hodiny).

Pak jsme pokračovali za maorskou kulturou, kde jsme viděli i tradiční haka. V kontextu celého programu to působí mnohem silněji než na videích.

Další zastávkou byl Agrodome, který byl příjemným odlehčením po předchozích dnech. Ovčí show, ukázky farmářského života a možnost krmit a pomazlit zvířata. Mě jako jedinou poflusala lama přímo do obličeje, zážitek se vším všudy.

Den jsme zakončili v Polynesian Spa, kam jsme šli až večer. Vybrali jsme adults only část, která nabízí víc klidu a soukromí. Z bazénů je výhled přímo na jezero. A fakt se tam musí držet klid. Přijdou vás upozornit, pokud hlučíte.

Den 14: Pán prstenů naživo aneb dojeli jsme do Hobbitonu

Tenhle den byl jeden z těch, na který jsme se těšili už před odletem – Hobbiton. Trochu jsme se báli, jestli to nebude až moc turistický a přeceňovaný. Ale vůbec. Hobbiton má strašně zvláštní atmosféru. Všechno je dokonale upravené, zelené kopce, hobití nory zapuštěné do země, malé detaily, které dávají celému místu život. A i když víte, že je to „jen filmová kulisa“, vůbec to tak nepůsobí. Spíš jako kdybyste na chvíli vstoupili do úplně jiného světa. Celá prohlídka je organizovaná (jdete ve skupině s průvodcem), ale není to rušivé. Spíš vás postupně provádí a vysvětluje drobnosti, kterých byste si sami nevšimli. Čeká vás i pivo v hospodě!

Lístky si určitě zarezervujte včas na oficiálních stránkách.

Tip: Před Hobbitonem jsme ještě stihli Blue Springs. Tohle místo je známé neuvěřitelně čistou vodou – jedna z nejčistších na světě. Voda má sytě modrou barvu a celý krátký úsek podél řeky je ideální na rychlou procházku.

Den 15: Cathedral Cove aneb autem tam nedojedete

Poslední den jsme začali na Coromandel Peninsula, konkrétně u Cathedral Cove. A tady je dobré si říct jednu věc rovnou: nedá se tam jen tak dojet a zaparkovat. Parkování je omezené a většinou musíte využít shuttle, nebo jít delší trasu pěšky. My jsme šli pěšky – a není to úplně krátká procházka. Cesta je místy dost strmá, takže s tím počítejte, hlavně v horku. Pak jsme se přesunuli na Hot Water Beach. Tohle je dost unikát – přímo na pláži si můžete vyhloubit díru do písku a vytvořit si vlastní „termální bazének“, protože pod povrchem vyvěrá horká voda.

Odpoledne jsme už vyrazili směrem do Aucklandu, kde jsme vraceli náš campervan. Po patnácti dnech na cestě to byl zvláštní moment – najednou konec roadtripu, konec každodenního balení, řízení a plánování. Přespali jsme v hotelu a další den pokračovali dál – na Taiwan.

Pro koho je tento Nový Zéland roadtrip?

Pro někoho může být 15 dní na Novém Zélandu málo. A jo, když se podíváte na mapu, dojde vám, kolik míst jsme vlastně vůbec nestihli. Ale nám ten čas přišel akorát.

Nový Zéland je země, kde na každém rohu narazíte na něco, kde byste klidně zůstali další den. Nebo týden. Jsou místa, kde můžete jít vícedenní treky, ztratit se v horách, nebo jen sedět u jezera a nic nedělat. Ta země vám pořád nabízí „ještě něco navíc“. A přesně tady podle mě přichází to důležité –nejde stihnout všechno. A je to úplně v pořádku.

Tenhle itinerář není o tom vidět maximum za každou cenu. Spíš vám může dát představu, co všechno se dá za dva týdny zažít, a zároveň vás inspirovat, kde si to možná udělat po svém. Zůstat déle. Nebo naopak něco vynechat. Každý od cestování čekáme něco jiného. Někdo chce výkony, výšlapy a posouvat limity. Jiný chce zpomalit, být v přírodě a jen to vnímat.

My jsme si z té cesty odnesli mix všeho – hory, oceán, sopky, termály… ale i obyčejné momenty. Vaření v kempu, večery pod hvězdami, dobré kafe po cestě, nebo jen ticho někde u jezera. A možná právě tyhle momenty zůstávají v hlavě nejdéle.

Co by vás mohlo zajímat:

• 5 dní v Athénách
• Nejlepší brunche v Portu
• Ostrov Skiathos a Skopelos
• 20+ tipů v Madridu